Na střední škole vážila metrák, byla věčně zalezlá doma a skuhrala, že všechno stojí za … Dnes je se sebou naprosto spokojená, patří mezi nejvlivnější lidi českého Instagramu, vydala dvě veleúspěšné kuchařky, měla vlastní pořad v televizi a hlavně se chová maximálně zodpovědně k životnímu prostředí. Může produkovat kuchařka naprosté minimum odpadu? Může, Kamu je toho zářným důkazem.
Kdy ses rozhodla změnit přístup k odpadu?
Když jsem cestovala po světě, konkrétně po Indonésii a viděla, jak se lidé v některých oblastech boří v odpadu. Běžně to tam vypadá tak, že rodina skončí denní šichtu ve stánku s jídlem a všechen odpad po nás – turistech pak odveze k útesu a hodí do oceánu. Problém jsem ale nehledala v nich, ale spíš v nás, kteří jsme jim tam plastové obalové materiály přivezli. Ještě dvacet let zpátky tamější domorodci (a to po celém světě v menších ostrovních zemích) jedli jídlo z banánových listů a bylo pro ně přirozené ho po dojezení zahodit za sebe do křoví nebo oceánu. My jsme jim ukázali plastové lahve a obaly od brambůrek a naučili je to jíst. Bohužel jsme jim už ale neukázali, jak dále s odpadem pracovat. Nikdo jim neřekl, že láhev od coly se nerozloží za týden, a že když si ji hodí za barák, tak tam bude i za dalších čtyři sta let. Tady jsem začala cítit zodpovědnost a začala jsem o odpadu víc přemýšlet. Došlo mi, že než ukazovat prstem na ostatní, kdo může nejvíc za znečištěné životní prostředí, jestli je to Asie nebo Amerika, je důležité začít u sebe a jít příkladem ostatním.
Jde vůbec dohromady být kuchařkou, která létá po celém světě, a zároveň se chovat odpovědně k životnímu prostředí?
Nebýt toho, že cestuju, možná bych dneska ani netřídila. Takže právě svému cestování přisuzuju to, že jsem otevřela oči a začala se o ekologii vůbec zajímat. Víte, u nás to vidět není, u nás se to ještě docela šikovně schovává, ale ve světě tomu neutečete. Když jsem se vrátila, začala jsem tím, že jsem prodala auto a koupila si kolo. Místo kartonů s vodami pořídila výrobník sodovky, nevyšla z domu bez vlastní láhve a udělala spoustu dalších věcí. Vůči životnímu prostředí jsem bývala naprostý ignorant, takže mi tyhle kroky připadaly dost velké a pro mě zásadní. Postupně se začaly nabalovat další a další změny nejen v naší domácnosti a mě to začalo bavit, stal se z toho životní styl. Nebudu tvrdit, že to je jednoduché, protože žijeme v době, kdy se do jednorázového plastu balí téměř vše, igelitku nám dají dnes i na banány, a najednou se po nás chce, abychom to nedělali a byli dokonalí ve všech směrech Baví mě postupně vše měnit krok po kroku, pomalu, ale jistě. Když každý začne dělat aspoň něco, malé kroky, začne se to sčítat a bude to mít nakonec pořádný dopad. Nejhorší je podle mě říct si “no co, já sám s tim stejně nic nezmůžu, tak na to kašlu”.
Ale létáš pořád hodně…
I já se rozhodla, že už nebudu létat tolik, omezím to a raději si pořídíme obytný vůz a budeme cestovat více po Evropě. Máme solární panely, ekologicky řešený záchod, čtyři filtry na vodu, takže můžeme čepovat pomalu z kaluže, a obecně se snažíme jet kompletně “zero waste”. Obalový materiál u nás najdete zřídka. Hlavně, když jste na cestách, jde to mnohem líp. Zastavujeme u cesty a kupujeme ovoce a zeleninu na cestě od babiček, vymetáme trhy s látkovými taškami – a tak nás to baví mnohem víc. Supermarketům a obchodákům se vyhýbáme. Ale stoprocentní asi vážně nebudeme nikdy. Myslim, že to úplně nejde a že jako mladého člověka se spoustou možností kolem sebe by mě museli zavřít do lesa, kde bych jedla kořínky, abych byla v otázkách životního prostředí perfektní.
Kde na světě je situace s odpadem úplně nejhorší?
Myslela jsem, že je to Asie, ale není tomu tak. Nejvíc mě šokovala Jižní Amerika, konkrétně pak Peru a Chile. V Peru to byl sever země, kam turisti moc nejezdí, a mně už je jasné proč. Z pláží jsou vidět všude ropné vrty a často se stane, že dojedete na místo, které dle průvodce slibuje pláž plnou lachtanů, želv a různých druhů ptactva. Jenže vy tam přijedete a na smutné prázdné pláži najdete mrtvého lachtana a rozkládající se tělo obrovské mořské želvy. Často jsem stála někde na kameni, pozorovala to a brečela. V Chile v hlavním městě Santiago zase v obrovském korytu s řekou je více odpadu než vody – starého nábytku, praček, televizí, plastového obalového materiálu, prostě hnus. Lidi tam produkují šílený smog, některé dny není vidět ani na krok a oni tam v tom žijí. To pro mě bylo teprve probuzení. V Santiagu jsem byla před pěti lety a letos v lednu – změna k horšímu je tam obrovská. Bojím se, co bude za dalších pět let. V jádru duše ale nějak pořád věřím, že když se budeme všichni snažit a půjdeme si příkladem, tak to tak nakonec i bude se světem. Když Evropa půjde příkladem, postupně se napojí i další. A nakonec stejně nejvíc věřím v mladší generaci, kde jsou takoví bojovníci za ekologii, že je jasný, že to nakonec všechno dopadne dobře.
Jaká jsou tvá nejdůležitější pravidla, co se týká odpadu?
Jsem kuchařka, takže pro mě bude vždy nejdůležitější chování v kuchyni a vše spojené s jídlem a pitím. Proto u mě před rokem a půl začalo #NEPLASTUJ a přestala jsem používat jednorázové plastové a polystyrenové nádobí, jako jsou brčka, příbory, talíře, “take away” boxy, ale i třeba plastové fresh fólie, které se v profesionálních i domácích kuchyních spotřebuje kilometry. Vše se dá docela jednoduše nahradit a není to o moc dražší než plast. Přírodní materiály nejen, že líp vypadají, ale ono se z nich i mnohem líp jí! Když grilujeme někde venku, snažíme se třeba i nádobí úplně vynechat. Jídlo servírujeme na různá prkna, kůry, přírodu. Je to ohromná zábava. Dále se u nás změnil obsah ledničky. Nejíme moc masa a živočišných produktů (hodně zřídka a když, tak od farmáře) a naopak mě začalo bavit vařit z darů přirody, které kolem sebe všude máme a jsou docela dost opomíjené. Vaříme beze zbytku, u nás doma se nevyhodí NIC!
V čem ještě nejsi zcela důsledná?
Právě v tom cestování. Cestuji odmalička a hned po škole v devatenácti jsem odletěla na Nový Zéland a byla následujících šest let různě po světě a objevovala jeho krásy. Stalo se to pro mě součástí života a je pro mě těžké tady “krájet”, nebudu lhát. Strašně moc bych si přála zažít Japonsko, Koreu a další země, které mají tolik úžasného jídla a kultury, ke které tolik tíhnu!
Co bylo na začátku na novém životním stylu úplně nejtěžší?
Asi pruda lidí zvenku. Cestovala jsem a rozhodla se přesto inspirovat ostatní zejména ve smyslu vaření, nakupování potravin v obchodech, jak plast omezit, vyvarovat se mu. A právě proto, že jsem nebyla stoprocentní, byla na cestách a tím pádem zatěžovala životní prostředí zejména kvůli létání, jsem dostávala na sociálních sítích “čoud”. Šla jsem do toho s nadšením, natočili jsme první “Neplastuj video” a já si řekla, že lepší je dělat aspoň něco než vůbec nic. Taky bych mohla cestovat a přitom sedět na pláži, pohazovat kolem sebe odpadky, vajgly a fotit si placená selfíčka s plastovou lahví coly. Když jsem pak viděla, že naše video s vtipným podtextem, jak ušetřit planetu třemi malými kroky, pouštějí ve školách i firmách, bylo mi jasné, že tudy cesta rozhodně povede. A to mě nakoplo. Spojila jsem se se zahraničními organizacemi, co uklízejí pláže a začala vyzývat i ostatní lidi a děti, což zafungovalo a mě to začalo bavit. Myšlenku jsem šířila i u nás a začala podporovat spoustu skvělých domácích organizací, které se tu o něco snaží, ale třeba jen nemají dobré PR a nemají jak se k lidem dostat. V tomhle jsou sociální sítě úžasné. Nejvíc mě asi momentálně baví využívat moje dosahy k dobrým věcem a především propojování. Funguje to perfektně!
Co teď chystáš, na co se fanoušci mohou v blízké budoucnosti těšit?
Vyrážíme na cestu po Evropě. Makáme s mým klukem Robim na třetí knize CESTA, která se celá bude opírat o výše zmíněné. Budou v ní vegetariánské recepty uvařené z evropských surovin. Čeká nás Francie, Španělsko, Portugalsko, ale i Gruzie či Slovinsko. Všechny recepty budeme vařit v našem obytném autě, což znamená, že nebudu mít moc velkých technologií a recepty budou muset být jednoduché, rychlé a hlavně chuťově nabité! Zároveň se budu v knize snažit zúročit studium nutričního terapeuta a recepty tak budou zdravé a vyvážené. Popíšu svojí cestu, jak jsem zhubla, jak jsem se dopracovala do svého spokojeného stavu. Jídla budou autentická! Konečně moje vlastní recepty inspirované jednotlivými místy. Taky budu vařit beze zbytku a budu se ohlížet nejen na ekologickou stránku, ale i na tu ekonomickou. V hlavní roli bude zelenina, obiloviny, luštěniny, spousta koření a bylinek. Čekejte pořádný návrat k přírodě, a to jak obsahem, tak designem. K tomu připravujeme televizní pořad zaměřený na ekologii a mnoho dalšího.
O ZeroWaste stylu života si s Kamu povídal Martin Hradecký.
Přidejte se ke Kamu a najeďte taky na vlnu bezodpadového života, třeba s naší knihou Život podle ZeroWaste za třicet dní.
